|
WSWS : WSWS/CZ
Francie: Milióny lidí protestují proti „První pracovní
smlouvě", odbory naznačují ústup
Rick Kelly a Barry Grey
5. duben 2006
Verze pro tisk | Pošlete odkaz na tento článek emailem | Pošlete email autorovi
Odhadované dva až tři milióny stávkujících
dělníků a studentů včera v celé Francii demonstrovaly proti
gaullisticky laděné „První pracovní smlouvě" (CPE) vládní
legislativy, což je přibližně stejná účast jako při
podobných demonstracích dvacátého osmého března.
Úterní stávky a protesty následovaly po pátečním oznámení
prezidenta Jacquesa Chiraca o oficiálním schválení CPE, která
zaměstnavatelům umožňuje propustit mladé zaměstnance bez
udání příčiny během prvních dvou let zaměstnání.
Chirac řekl, že opozdí vstup zákona v platnost a
podpoří úpravy, které by zmírnily jeho dopad, ale přímo odmítl
základní požadavek miliónů studentů, mladých a dělníků,
kteří demonstrují a stávkují již déle než měsíc za stažení
dotčeného opatření. Vlna protestů podpořená výzkumy
veřejného mínění, které ukazují převážné odmítnutí CPE a rychle
klesající popularita Jacquesa Chiraca a ministerského předsedy Dominiqua
de Villepina, odráží hluboké a rozšířené přesvědčení o tom,
že zavedení tohoto opatření umožní nastolení tržních pravidel v americkém
stylu a likvidaci práv dělníků a sociálních jistot.
Navzdory pokračujícímu masovému odporu a zřejmé
izolaci a krizi vlády v úterý představitelé odborů ustoupili z
předchozího veřejného stanoviska, jež vylučovalo jednání se
zástupci vlády, dokud Chirac a Villepin nebudou souhlasit se stažením CPE.
Představitelé pěti hlavních odborových organizací včetně
Všeobecné konfederace práce (CGT), která spolupracuje s Komunistickou stranou,
se dohodli na uspořádání středeční schůzky s vládními
ministry a parlamentními zástupci gaullistické strany Unie
pro lidové hnutí (UMP).
To je jasným důkazem toho, že se odbory podporované oficiálními
stranami „levice" - Komunistické strany
a Socialistické strany - snaží o roztříštění protestního hnutí a
dosažení „kompromisu" v rámci CPE.
François Hollande, předseda Socialistické strany,
otevřeně prohlásil, že cílem tohoto snažení je ukončit masový
odpor. V úterý řekl: „Doufám, že dosáhneme skončení masového odporu,
který již trvá příliš dlouho, a že toto je poslední demonstrace."
Boj proti vládní politice odhalil základní politickou pravdu:
hlavní překážkou porážky útoků na sociální jistoty a demokratická
práva není vlastní síla vlády nebo kapitalistického politického establishmentu,
ale spíše zbabělost a proradnost starých odborových byrokracií.
Z toho plyne, že je za potřebí rozvázat styky s
těmito organizacemi a jejich nacionalistickými a reformistickými
perspektivami a vytvořit nové vedení tvořené dělníky, které bude
založené na revolučním socialistickém a mezinárodním programu.
Největší protest se konal v úterý v Paříži, kde
organizátoři hlásili 700 tisíc účastníků pochodu. Odhady pro ostatní
města jsou 250 tisíc v Marseille, 120 tisíc v Bordeaux, 90 tisíc v
Toulouse a 75 tisíc v Nantes.
Vysokoškolští a středoškolští studenti demonstrovali
spolu s dělníky z veřejného i soukromého sektoru.
Demonstrací se zúčastnili také dopravní zaměstnanci, kontroloři
letecké přepravy, pedagogičtí pracovníci a zaměstnanci
Francouzského Telecomu, automobilky Renault a ropné společnosti Total.
V porovnání s minulým úterým ale byl stávkami méně postižen
veřejný sektor, což značí, že se odbory snažily minimalizovat
účinek včerejší stávky.
Francouzský týdeník Le Nouvel Observateur v úterý
na svých webových stránkách přinesl následující zprávu: „V úterý
v poledne odeslali prezidenti parlamentních skupin Unie pro lidové hnutí
(UMP) v Národním shromáždění a Senátu, Bernard Accoyer a Josselin de
Rohan, pozvánku představitelům odborů a organizace mladých
ke středeční diskuzi o návrhu zákona, který by upravil CPE. Tato
jednání budou rozšířena na ministry práce a zaměstnanosti Jean-Louise
Borloo a Gérarda Larchera.
„Představitelé pěti konfederací odborových
organizací [CGT (Všeobecná konfederace práce), CFDT (Francouzská demokratický
konfederace práce), FO (Dělnická síla) a dvou managementových unií, CFTC a
CFE-CGC] v úterý 4. dubna prohlásili, že jsou připraveni k setkání
s diskusní skupinou Unie pro lidové hnutí (UMP) pověřenou
přípravou pozměňovacích návrhů CPE pod podmínkou, že se
jednání budou konat „bez tabu, bez vymíněných podmínek a že bude možno
opět žádat o stažení CPE."
Představitelé odborů a vedoucí největší studentské
unie již naznačili, že se takových jednání budou chtít zúčastnit.
„Doufám, že po schůzkách, které by se měly uskutečnit
v následujících dnech, bude zřejmé, že CPE nikdy nevejde v platnost,"
prohlásil François Chérčque, šéf CFDT, odborové federace s tradičními
konexemi k Socialistické straně.
Bruno Julliard, předseda univerzitní unie UNEF (Union
Nationale des Étudiants de France), jehož vazby na Socialistickou stranu
jsou dobře známy, řekl: „Budeme souhlasit s účastí na
jednání, pokud nám bude zaručeno, že v příštích dnech nebude
podepsána žádná dohoda týkající se CPE.
Oba výroky obnáší přijetí zákona CPE jako takového.
Julliardova „záruka" se v podstatě neliší od takzvaného kompromisu
navrhovaného Chiracem v jeho projevu z minulého pátku.
Z úst představitelů odborů a „levicových"
politiků bylo v úterý možno slyšet mnoho o blížícím se
„vítězství." Jejich aktivity ale objasňují, že „vítězství,"
které připravují, bude zradou zájmů a aspirací dělníků a
mladých lidí.
Souhlasem k diskuzi s přijetím vládních podmínek se
odbory a strany „levice" snaží mařit úsilí studentských delegátů o uspořádání generální stávky na dobu
neurčitou a sílící stanovisko o nutnosti odvolat gaullistickou vládu.
Jejich strategie bezpochyby zahrnuje pokus hovořit o
hnutí tak, že vstupuje do „nové fáze," která se odehraje v Národním
shromáždění a při schůzkách v kuloárech mezi představiteli
odborů, předsedy politických stran, obchodními zmocněnci a
vládními ministry. Ožehavá a převažující starost oficiální levice a
francouzské vládní elity jako celku je zlomit páteř masovému odporu a do
řad dělníků zasít demoralizaci a zmatek.
Odbory, Socialistická strana a Komunistická strana
v době velkých krizí francouzské buržoazie opakovaně sehrály
přesně stejnou úlohu - od vlády Lidové fronty, která v roce 1936
zaškrtila generální stávku, přes takzvané „vítězství" zosnované CGT a
Komunistickou stranou, které zlomilo stávkové hnutí v květnu až
červnu 1968 a zachránila vládu Charlese de Gaulla, „nepolitické" stanovisko
odborů a stran oficiální levice, které vedly k porážce stávky a
protestního hnutí v roce 1995, až po zrazení masových protestů proti
vzdělávacím a důchodovým „reformám" v roce 2003.
V současné krizi odbory a levicové strany,
včetně takzvané „extrémně levicové" Ligue Communiste Révolutionnaire
(LCR), efektivně legitimizují a zvyšují politické šance předsedy
pravicového křídla gaullistické UMP, ministra vnitra Nikolase Sarkozyho.
Chirac instruoval Sarokozyho a jeho spojence, aby vedli jednání s odbory.
Ministr vnitra se staví za provádění pravicových reforem,
represivní opatření „zákona a pořádku" a
protipřistěhovalecké a rasistické hledání obětních beránků
pro nadcházející prezidentské volby 2007. Sarkozy ostentativně
přehlíží policejní represi hnutí, které se staví proti CPE. Při posledních
masových protestech pózoval před kamerami s policejními oddíly pro
boj s výtržníky. Více než 3.000 lidí bylo zatčeno v souvislosti
s demonstracemi včetně 383 v Paříži a 243 včera
zatčených v jiných městech.
Zatímco je otevřeně pro CPE, kritizoval taktiku
premiéra Villepina a vytkl mu, že nedokázal jednat s odbory před
hlasováním na toto téma v Národním shromáždění.
Želízka v ohni současného měření sil se
nevztahují pouze na bezprostřední otázku CPE. Laurence Parisot,
předsedkyně zaměstnanecké asociace MEDEF, mluvila za celou
francouzskou buržoazii, když prohlásila, že bez ohledu na to, co se stane
s CPE, je nutno učinit další opatření proti dělníkům
všech věkových kategorií.
„Jedním z kladů současné krize je, že lidé si
uvědomili, že na pracovním trhu existují opravdové problémy," řekla.
„Jsem přesvědčena, že Francie je schopna provést nezbytné
reformy."
Komentář Parisotové reflektoval také Eric Chaney,
ekonomik mezinárodní investiční banky Morgan Stanley. „Debata o
reformě pracovního trhu je nyní otevřena," řekl. „Je těžké
si představit, že by se příští rok prezidentské volby mohly tomuto
tématu vyhnout."
Boj proti CPE odhalil základní a nesmiřitelný konflikt
mezi potřebami a zájmy dělníků - na důstojná a
zajištěná pracovní místa, zdravotní péči, důchody,
vzdělání, budoucnost pro mladé bez válek a represí - a požadavky
finanční oligarchie, jejíž majetek a moc jsou založeny na neúspěšném
systému - kapitalismu. Tento konflikt nebude možno vyřešit ve
prospěch dělníků a mladých tak dlouho, dokud bude u moci
současná vláda a celý politický establishment. Je nezbytné, aby se
vytvořil cílevědomý boj za dělnickou vládu a reorganizaci
společnosti na socialistických základech.
Hlavní úlohou „extrémně levicových" stran - LCR a Lutte
Ouvričre (LO) - je zamlžování těchto politických pravd, tajit před
veřejností věrolomnost odborů a oficiálních levicových stran a
politicky odzbrojit masové hnutí.
LCR byla signatářem letáku, který se rozdával během
úterních demonstrací jménem jedenácti levicových a radikálních organizací,
včetně Socialistické a Komunistické strany, který zopakoval
podlézavou výzvu pronesenou těmito organizacemi v předvečer
Chiracova projevu o stažení CPE. Nelze podat jasnější důkaz o
politické zkorumpovanosti, než pronést takové prohlášení i po zamítnutí CPE
prezidentem Chiracem.
Lutte Ouvričre v krizi kolem CPE předvedla svou
neschopnost a politický oportunismus. LO odpověděla na Chiracovo
prohlášení vydáním stručného prohlášení, které posiluje iluzi, že
větší tlak ulice by měl za následek porážku vládních útoků.
Stálo v něm: „Jedinou možnou odpovědí Chiracovi a Villepinovi je
učinit z dalšího dne stávek a demonstrací 4. dubna ještě
výraznější úspěch než měl 28. březen."
Současným zamítnutím veřejného souhlasu
s nadcházejícími jednáními mezi odbory a vládou a distancováním se
v oblasti organizace od skupiny jedenácti levicových organizací v
čele se Socialistickou a Komunistickou stranou nepředkládá LO žádnou
možnost řešení, čímž prakticky napomáhá směrování masového odporu
za odborové byrokracie.
Během úterních demonstrací rozdali příznivci World
Socialist Web Site tisíce kopií prohlášení s názvem „Socialistická
strategie pro dělnickou sílu: jediné řešení krize kolem ‚První
pracovní smlouvy' ve Francii." V prohlášení se dále uvádí: „Lidové hnutí proti
CPE odkrylo falešnost jakéhokoliv hlediska založeného na nátlaku na vládu
a směřováním na její sebereformu a přímo s sebou
přineslo nutnost odvolání vlády a její nahrazení vládou zcela
kontrolovanou dělníky a zavázanou plnění programu, který brání jejich
zájmy.
Zpět
WSWS vítá Vaše připomínky. [email protected]!
Copyright
1998 - 2017
World Socialist Web Site!
Všechna práva vyhrazena
|
